Zimní softshellky (Winter softshell trousers)

Při praní jsem zjistila, že jsem vlastně občas něco narychlo ušila...

Když odjížděl syn se skautem na vícedenní výlet, prudce se ochladilo a ze starých softshellek mu lezly kotníky, takže jsem konečně k šedozelené sofshellové bundě (z podzimu 2015) udělala narychlo i gatě.

Při té příležitosti jsem zjistila, že i dcera by potřebovala gatě o 10 cm delší, jó nějak se nám to vytahuje :o)

Je to ten "neprůstřelný" softshell, ze kterého nerada šiju, protože je na něm strašně vidět párání, ale tentokrát to nebylo naštěstí potřeba...

Oblíbenou formu stahování už jsem snad vychytala...

Neodolala jsem vybarvovacím mandalám z Unuo a jeden večer jsem si prostě malovala... Barvy jsou takové, jaké zrovna nestihly doma vyschnout...

No a reflexní nažehlovačky z domácích zásob se k tomu jaksi žádné nehodily, tak jsem z testovacích kousíčků, co bývají u nažehlovaček, vycvakala hromadu puntíků. Nadšení značné, vidět je to docela dobře :o)

Tahle druhá mandala je na levé nohavici dole, z boku, takže na úvodní fotce není vidět.

A fotky na modelech? Zatím pouze jediná nic moc z mobilu...

Zima je tu :o) ! (Winter is here :o)

Když jsme po ránu na teploměru viděli kolem mínus patnácti a za obzorem slunce, bylo jasné, kam po poledni vyrazíme. Dopoledne jsme otestovali děti krátkým bobováním před domem, jestli nezmrznou a jelikož zkouška dopadla úspěšně :o), tak jsme po obědě vyrazili.

Takhle "použitelná" byla Brněnská přehrada naposledy snad před deseti lety. Když jsme se k ní blížili a viděli stovky černých teček, náš nejmladší radostně zvolal "to budou asi tučňáci :o)". Bohužel nebyli, byli to lidé a psi, ale plocha je to obrovská a bylo to stokrát lepší než na stadionu...

Ke slovu konečně přišly i historické hokejky po tatínkovi. Dobrým zpestřením byly také žluté bójky zamrzlé  na hladině, řada dětí i psů nemohla pochopit, že to opravdu není balón...

Asi po deseti letech jsme vytáhli i běžky, byla tam mírná vrstvička sněhu a bylo to pořád rovně :o) takže pro tyto účely paráda.

Pěkně jsme si zablbli a docela se i zahřáli, ale bohužel mě děti brzy připravili o boty a chtěli to zkoušet taky...

Většina lidí spíš chodila než bruslila, ale někteří byli vybavení hrably a na odhrnutých plochách to šlo o poznání lépe...

O pět čísel větší boty jsme vyřešili třemi páry tlustých ponožek, náš nejstarší nabral kurz na protější břeh a zmizel... No hold asi na to dozrál čas :o)

Poznámka k rukavicím:

Nejstaršímu nejhubenějšímu dítěti jsem loni v panice koupila dlouhatánské palčáky s membránou, aby dědovi ve vysokých horách nezmrzl a dnešním experimentem jsem zjistila, že po několika hodinách v mínus deseti má opravdu TEPLÉ ruce (na rozdíl od mých totálně zmzlých v zánovních goráčových...)

Na druhou stranu nejmladší prcek v rukavicích z HaM asi tak za 250,-, které jedou v kuse asi sedmou sezónu byl taky teploučký... 

Dcera měla lyžařské prsťáky za dvě stovky a byla tak akorát, manžel v tenkých flísových byl taky v teple, ale tomu je vedro skoro pořád... 

No úplně tomu nerozumím, příčna je asi jinde než v rukavicích a příště se budu muset na ledu něčím pořádně rozehřát :o)

Dcera samozřejmě chtěla taky, držela se statečně a při zpáteční cestě už to bylo docela ucházející :o)

No a nejmenší si užíval boby :o)

Co se týče ledu, neustále se ozývalo pukání, ale vzhledem k tomu, kolik set lidí se na hladině pohybovalo, se nebylo čemu divit. Mráz je už docela dlouho a teď i dost velký, tak snad je to dost pevné (momentálně prý 16 cm?) a chvíli to vydrží...

Pánské trenýrky (Mens' trunks)

Předvánoční nestíhání pokračuje a na šití stále nějak nevychází čas. Kromě nemocí jsme ale zvládli i nějaké zimní radovánky s dětmi na sněhu i ledu.

Přece jenom jsem něco málo šila. Ne, že by se mi chtělo, ale sehnat hezké pánské trenky s rozumným vzorem nebo decentním obrázkem se ukázalo jako nereálné, tak jsem prohrabala skříň, vytáhla vyzkoušený střih a celkem rychle bylo hotovo.

Jsou to úplety Noteboom, šedý je trošku tenčí a pro tento účel příjemnější, ale oba jsou dobré a majitel je velmi spokojen :o)

Mají vpředu falešný poklopec, ale podobně jako u dětí, když je vpředu obrázek, tak je to mnohem jasnější a hezčí :o)

Osvědčilo se mi zadní část dělat ze tří dílů, protože pak se dole uprostřed nepotkají čtyři švy, takže se to méně namáhá a více to vydrží. A taky nevychází šev mezi půlky... 

V tom vzoru se švy docela ztrácí, je velmi praktický. Mám ráda vzory, které nejsou přesně do řádku a leccos skryjí, ale takové a ještě k tomu ne dětské musí člověk dost hledat...

Tady je vidět detail rozkrokového švu. Nahoře zadní část, dole přední.

Zejména piškvorky se líbily i klukům, ale momentálně je na seznamu jiných asi dvacet věcí, takže mají smůlu...